Kaple a kostel

Protože  Bílému Potoku chyběl kostel, rozhodli se obyvatelé požádat hraběte Kristiána Filipa Clam-Gallase o povolení postavit kapli. Stavba byla zahájena pod duchovním vedením faráře Adama Josefa Ruffera v květnu 1774 domkařem a pekařem  Franzem Pragerem, který dostal dotaci 50 fl od obce. Hrabě přidal 10 sudů vápna, 1000 ks cihel a 10 středně velkých stromů jako stavební materiál. Kaple byla za rok hotová, bohužel než došlo k jejímu úplnému dovybavení, uplynulo ještě několik let, takže byla vysvěcena až 1. května 1781. V následujících letech ji však stíhaly různé povětrnostní pohromy a projevily se i závady stavebního rázu. V letech 1819 až 1826 musely být provedeny nutné opravy. Když se pak v roce 1887 objevily ve zdivu další závažné trhliny, bylo rozhodnuto o stavbě nového kostela.  Stavbu vedl stavební mistr Josef Neisser z Frýdlantu v letech 1888 – 1890 za obětavé pomoci a příspěvků místních obyvatel a ze značných darů  dobrodinců ze zahraničí. Kostel byl vysvěcen 28.9.1890 farářem p. Reinhardem Seifertem z Hejnic k tradičnímu posvícení. Pseudorománskému pojetí slohově odpovídá i vnitřní zařízení kostela zasvěceného Nejsvětějjší Trojici. Kostel zdobí dvě vitráže. Vitráž zobrazující sv. Annu s Pannou Marií je dar rodiny Floriana Krause z roku 1917. Původní malby kostela byly z roku 1897, lustr, darovaný místním sklářem Riedlem, je z téhož roku. Za pozornost stojí i některé další předměty vnitřního vybavení – hlavní novogotický oltář Nejsvětější Trojice, postranní oltář Panny Marie Lurdské, betlém s dřevěnými figurkami, varhany s novogotickou skříní a řezbářsky cenná křtitelnice.

Velká slavnost se konala před kostelem při příležitosti 300 let založení obce. Před kostelem přednesl uvítací řeč obecní sekretář Wilhelm Preissler. Slavnostní mši celebroval farář p. Reinhard Seifert a řadový kněz, augustián p. Franz Walter Krause, ceremoniářem byl p. Jindra.

Podle umístění v obci je kostel jednou z dominant s nespornou kulturně-historickou hodnotou, o které svědčí i to že byl 21.12.1998 Ministerstvem kultury ČR zapsán do rejstříku kulturních památek.

O zvonu v Bílém Potoce napsal v roce 1911 pan O. Metzger:

„ ……na místě kaple  stoji do roku 1890 malebný kostel s vysokou věží, směřující na západ. Vstoupili jsme do zvonice.  V jasně prosvětlené místnosti spatříme velký zvon 55 cm vysoký o průměru 72 cm. Je naladěn do c  a váží 210 kg. Na své koruně je bohatě zdoben ornamenty, pod kterými můžeme číst tato slova:

Darovali Johan a Agáta Weisovi, obyvatelé Bílého Potoka čp. 312.

Na opačné straně je obraz Jana Křtitele, pod kterým, poblíž úderové hrany, se nachází nápis:¨

                                                               Svatý Jane, modli se za nás.

Na zbývajícím volném prostoru je známá značka c.k. dvorní zvonařské hutě Petra Hilzera z Vídeňského Nového Města spolu s letopočtem 1890.

Na zakoupení zvonu složil dárce částku 330zl. 50 kr.  Bohužel nebylo mu již umožněno slyšet zvuk. Zemřel a byl pochován 1. října, pět dní před přivezením zvonu do Bílého Potoka.

Dne 26. Října 1890 se uskutečnilo slavnostní vysvěcení a křest zvonu, který provedl  P. Reinhard Seifert z Hejnic. Při tomto aktu se zúčastnilo několik žen jako kmotry.Poté byl zvon vyzdvižen do věže, aby svým hlasem oznamoval lidem daleko do údolí své poselství víry, radosti, smutku a lásky.

Vedle toho zvonu zde visí ještě umíráček, 36 cm vysoký o průměru 42 cm, který je na svém krku bohatě zdoben a je na něm obraz Ježíše na kříži a klečící Panna Marie. Následuje rok výroby AO 1776. Značka zvonaře zde nebyla nalezena. Zdá se, že zvon pocházel od jednoho pražského zvonaře,  Johana Georga Kühnera, který v té době vykonával své zvonařské povolání. Zvon byl odlit na náklady občana Bílého Potoka   Heinricha Pfeifra“

Hřbitov

V roce 1865 si obec postavila svůj vlastní hřbitov. Obdržela za zřízení ohraničující zdi a za postavení  kříže od hraběcího úřadu 3550fl. v rakouské měně.

Škola

První škola byla postavena v roce 1819 jako čp. 220. Do roku 1826 v této škole vyučoval pomocný učitel z Hejnic, od roku 1826 do roku 1861 pak první samostatný učitel Ferdinand Hefter. V roce 1881 začala výstavba nové budovy školy kvůli novým školským předpisům a také z důvodu nevyhovující velikostí, jako budova čp.302.   V roce 1892 se škola pozdvihla na čtyřtřídní, a protože škola v čp. 302 měla pouze tři učebny, musela se jedna  třída pro prvňáčky zřídit ve staré škole na čp. 220. S dalším nárůstem obyvatel však ani nová budova školy nevyhovovala, proto bylo přistoupeno přebudovat budovu staré školy v čp. 220 na novou, velkou a moderní, která byla otevřena v roce 1905 a slouží do dnešní doby.

Hasičská zbrojnice

V roce 1893 je nově postavena již dříve existující hasičská  zbrojnice  s dozornou. Právě hasiči se zabývali stavbou a opravami veškerých komunikací a mostů v obci.

Doprava, mosty, komunikace

V letech 1858 – 1888 byla obec zasažena ničivými povodněmi. V těchto letec právě vznikají další významné budovy  a  zázemí, jako je již zmíněný hřbitov, byly vybudovány všechny nynější mosty, byla započata regulace vodních toků.

Díky příspěvkům obyvatel obce byla v letech 1893 až 1895 vybudována silnice od zadní Studánky na Smědavu v délce 6000m, dále pokračovala přes Souš a Černou říčku do Dolního Polubného. Do dnešního dne je možné na kameni zvaném Brzda  pod Smědavou vyčíst vytesané  iniciály stavbyvedoucího, lesmistra a dalších, kteří se na stavbě silnice v roce 1895 podíleli. Kámen Brzda rovněž připomíná s dalším letopočtem 1816 starou cestu, svozovou cestu, kde museli svážeči dřeva začít důkladně brzdit své saně.

Železnice z Raspenavy do Bílého Potoka byla  považována za koncovou lokálku, určenou především pro odbyt vytěženého dřeva z jizerskohorských lesů, měla uspokojit potřeby rozvíjejícího se průmyslu a v osobní dopravě zajišťovat spojení do Hejnic, Lázních Libverdy a Jizerských hor. Národohospodář Heinrich Ehrlich získal roku 1895 předběžnou koncesi na tři tratě. Po přepracování  původního projektu byla koncese vydána firmě Bachstein a začalo se roku 1899 se stavbou. Veřejný provoz byl zahájen 3.5.1900, trať byla dlouhá 6072m a měla 5 stanic zachovaných dodnes.

Hostinské služby a ubytování

Díky budování silnic a železnice se obec Bílý Potok stala střediskem turistického ruchu. Některé domy se tak proměnily v hostince a ubytovny.  Například osamělá horská  chata na Smědavě – Wittighaus – je vzpomínána již roku 1814. Když spadla stářím, postavili roku 1841 novou boudu. Byla v ní strážnice financů, tak jako v blízké lesní chatě U studánky – německy Börnlhaus.    Ještě v roce 1869 navštěvovali lidé Smědavu  hlavně o Mariánských svátcích, když tudy procházela procesí z Tanvaldska do Hejnic. Po vybudování nových spojení byla právě Smědava hojně navštěvována turisty a stala se vyhledávaným cílem. Stále přistavovaná chata však v roce 1932 shořela a dnešní chata stojí od roku 1935.

S turistickým ruchem se velké přístavby dočkala i chata Bártlova bouda v roce 1938, chata Hubertka u Kočičích kamenů vznikla v roce 1906 z občerstvovacího přístřešku. Rovněž hrabě Clam-Gallas na Smědavě nechal vystavět v roce 1910 krásný lovecký zámeček, který však v listopadu 1969 shořel.

Další zařízení, která vznikla přílivem turistů byla například hostinec „ Siechhubl“ ( bývalý objekt bižuterie) ,  restaurace „U Koruny“ a v dnešním čp. 299 hostinec „ U Nádraží“. Do nedávné doby velmi vyhledávaný hostinec s ubytováním „ Zum Clam Gallas“ – Poledník, v budově dnešního Obecního úřadu „ Turistické občerstvení , když budeme pokračovat ve výčtu dalších významných zařízení sloužících hlavně pro turisty, tak nesmíme opomenout „ Buschschenk „ – Krakonoš, a v místní části Zátiší krásný a útulný restaurant se sálem U Černého vodopádu.