Obsah

Turistické cíle, horolezectví,  památky  

Bílý Potok  od počátku rozvoje turistického ruchu byl a   stále je důležitou křižovatkou turistických cest.  Na začátku minulého století byl vydán obsáhlý a velmi podrobně  propracovaný   cestovní a turistický průvodce  přes Horní Smědou místním písmákem  panem Josefem Beneschem o obsahu 96 stran a vložením reklam  podnikatelů jak v pohostinství  tak i v jiných důležitých službách  – kadeřnictví, doprava, fotograf, půjčovny vozů, výrobou turistické a horolezecké výzbroje  apod.  Je vypracován pro méně i více zdatné turisty, nabízí procházkové i dlouhé a náročné  výletní trasy s krásným a poutavým popsáním všech  zajímavostí.  Nechybí ani délka trasy v hodinách, což bylo důležitější, nežli vyměření trasy v délkové míře. Krásně popsaný  „ dlouhý výlet“ je na Smědavu. Cesta trvá z Bílého Potoka  2 ½  hodiny, je značená jako hlavní turistická cesta červeně a společně s dokonale, téměř metr po metru,  popsanou  trasou jsou uváděny i odbočky na další zajímavá místa – Smrk, Paličník, Hajní kostel, Černý vodopád atd.  Vše zapsáno tak přehledně, že nemohl ani neznalý turista zabloudit nebo přejít svůj cíl. Dalším okružním dlouhým výletem lákal turisty z Bílého Potoka na Paličník. Cesta po žluté značce údolím divokého Hájeného potoka  trvá 1 ¾ hodiny,  pro občerstvení je zmíněn dnes  obnovený Hofmannův pramen na křižovatce při odbočce na Paličník. Zpět se návštěvník může vydat po modré a žluté značce, aby  byl jeho zážitek umocněn dalšími krásnými místy. Z Paličníku čeká na výletníky nádherný pohled na Bílý Potok a celé údolí Smědé  až po Žitavské hory.

Bílý Potok z Paličníku

Bílý Potok z Paličníku

 

Z dalších krásných turistických tras nelze vynechat návštěvu nejvyššího vrcholu Jizerkých hor „ Smrk“  ( 1124mnm). Smrk láká nejen rozhlednou, ale i krásnými výhledy na  celý frýdlantský výběžek, do polské části, na Krkonoše a Ještědský  hřbet s jeho dominantou – horským hotelem „Ještěd“.

 

 

Druhý nejvyšší bod Jizerských hor je „Jizera“ ( 1122mnm). Jedna z nejznámějších vyhlídkových skal leží na značené turistické cestě ze Smědavy ke Kneipě, směrem do Liberce. Vyšší ze souboru skal je osazena zábradlím a křížem. Z Jizery jsou krásné výhledy na přehradu Souš nebo Bezděz.

Průvodce Horní Smědou je aktuální i dnes, podle něho by se mohli bezpečně vydávat na své cesty všichni, kteří mají Jizerské hory rádi a zajímají se o krásné výhledy.  Všechny zajímavosti, skalní vyhlídky, které naše údolí obklopují, byly zpřístupněny na začátku dvacátého století  a díky turistickým spolkům a mnohým dobrovolníkům jsou stále udržovány pro bezpečí návštěvníků.  

Ne však všechny skály a věže mohou být zpřístupněny každému. S turistikou se rozvíjelo také horolezectví. Žulové skály  v Jizerských horách jsou nejkrásnější a nejrozsáhlejší  cvičné žulové  terény v Čechách. Horolezectví  zde má tradici starou již 100 let a na tomto místě  by mělo být vzpomenuto jméno horolezce Rudolfa Kauschky, který byl po této stránce ve dvacátých letech minulého století nekorunovým objevitelem Jizerských hor a kapitoly jeho knihy Wandern und Klettern  ( vydané roku 1924) nejsou jen popisem některých horolezeckých výstupů, ale i osobním vyznáním lásky k Jizerským horám.  Za vzpomínku stojí, že tento významný propagátor horolezectví a milovník Jizerských hor byl několik let  také občanem Bílého Potoka. Jeho otec, Anton Kauschka,  byl přeložen v roce 1896 do funkce respicienta , což byl velitel  finanční strážnice, do Bílého Potoka čp. 16. Sloužil zde do října 1901.  V červnu  roku 1942 podniknul Rudolf Kauschka  výlet do Jizerských hor a navštívil i místo svého „ nejlepšího  mládí“, jak píše  ve zprávě nazvané „ Znovu v Jizerských horách“.

Za nejznámější a Bílému Potoku nejbližší jsou Kočičí kameny – asi 12m vysoký, široce posazený skalní masív, který se nalézá u Hubertovy boudy. V roce 1923 byla skála zpřístupněna vysekáním skalních schodů a vrchol byl opatřen zábradlím. Ze skály je krásný rozhled.

 

Kočičí kameny (3).JPG

Kočičí kameny

 

Při výstupu okolo Kočičích kamenů na Smrk jsou roztroušeny Francouzské kameny, jméno skal pochází z dob napoleonských válek, kdy v roce 1813  v nich hledalo úkryt před francouzským vojskem obyvatelstvo Lázní Libverdy.

Kousek nad nimi je známá vyhlídková skála Tišina. Skály spadají stupňovitě asi 30 m do hloubky. Obtížněji přístupný je  asi 4m vysoký kužel pod vrcholem s malým skalním hrncem.

Pod Tišinou sestupem do údolí je další lehce přístupný vrchol Hajného    a  asi 200m je jedna z nejznámějších horolezeckých skal Věž Grálu.  Její údolní stěna je asi 40m vysoká, náhorní kolem  20m.

V této části jsou další horolezecky významné skály, přes které se údolím Hájeného potoka dostaneme až na velmi známou skalní vyhlídku Paličník. V roce 1902 byla zpřístupněna vytesanými schody se zábradlím a křížem, který vyhlídce dominuje.  I v této oblasti je dalších 7 krásných skal, z nichž jednou z nejkrásnějších a nejzajímavějších je Kohoutí hřeben  a to pro svůj téměř “ tatranský ráz“. Hřeben dosahuje asi 100m délky, který na některých místech spadá 18-30m kolmo dolů.

 

 

Na protější straně údolí jsou další krásné žulové stěny, některé jsou rovněž opatřeny přístupnou vyhlídkou. Polední kameny – je to rozsáhlá skupina skal, ze kterých je krásný rozhled . Asi 400m pod Poledními kameny  je Půlený kámen a dále potom  narazíme na  dvě mohutné skály Frýdlantské cimbuří. První skála je turisticky přístupná, z prostorné plošiny je jeden z nejkrásnějších výhledů Jizerských hor do rozsáhlého údolí Smědé. Na západním úpatí směrem k Nosu je umístěna pamětní deska Rudolfa Kauschky.  Druhá skála je vlastní horolezecká sklála Frýdlantského cimbuří. Na jejím východním úpatí je umístěna bronzová deska horolezce Hoelzela, který se skály v roce 1933 zřítil a  smrtelně zranil.

Do údolí potom spadají další horolezecky významná skaliska Polední zub, Drbny, Pohovka, Kazatelna a skalní vyhlídka opředená pověstí o pokladu Hajní kostel. O Hajním kostelu se  vypráví pověst o skrytém velkém pokladu, který e otevírá jen na Velký pátek,   a o matce, která celý rok musela čekat, až jí skála vydá její zapomenuté dítě.